Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kánon

Biblický kánon je termín označující soubor knih, které tvoří bibli. Ačkoli je bible z principu jedna, ne všechny církve a náboženské komunity do ní zahrnují tytéž knihy, a proto se biblický kánon liší podle náboženského vyznání.

Bible se skládá ze dvou částí, Starého a Nového zákona, jejichž kánony se utvářely zvlášť.

Pentateuch, Tóra

Tóra  znamená Zákon, učení a v nejužším smyslu jde o první ze tří částí Tanachu, neboli prvních pět knih hebrejské Bible.

Těchto prvních pět knih se také nazývá Pentateuch, anebo Pět knih Mojžíšovýc
Tóra se skládá z pěti knih:

·         Genesis

·         Exodus

·         Leviticus

·         Numeri

·         Deuteronomium

Exodus

-       2. Kniha Mojžíšova

-       obsah tvoří událost odchodu Izraelitů z Egypta a začátek jejich putování pouští na cestě do zaslíbené země

-       exodus – hromadná emigrace

Genesis

-       1.kniha Mojžíšova

-       Kniha začíná stvořením světa. Prvních jedenáct kapitol tvoří po obsahové stránce zvláštní oddíl, neboť pojednává o tzv. pradějinách (zažitý německý termín Urgeschichte). Vypráví o stvoření světa, o stvoření člověka, o lidském pádu a o jeho vyhnání ze zahrady v Edenu. Dále o Adamových potomcích, o Kainovi a Ábelovi, o potopě, Noemovi a jeho arše a o Babylonské věži (o zmatení jazyků).

Stigma

rány na těle Ježíše Krista přibitého na kříž

rány na těle křesťanů, které připomínají ukřižovaného Krista a patrně souvisejí s mystickým, náboženským či psychologickým zážitkem

 Septuaginta

V židovství ztratila LXX svůj význam kolem přelomu tisíciletí po přijetí palestinského kánonu v Jamnii (Javne) roku 92, když Židé postupně přestávali používat řečtinu v reakci na skutečnost, že LXX byla sbírkou posvátných textů používaných křesťanskou církví.

 

V té byl tento překlad v raných dobách naproti tomu velmi rozšířen, zvlášť proto, že řečtina se stala běžným dorozumívacím jazykem celého tehdejšího světa (tj. Římské říše). Cituje-li Nový zákon starší spisy starozákonní, v naprosté většině je cituje právě ve znění septuagintním. Tato skutečnost povede k tomu, že církev bude považovat za součást biblického kánonu knihy obsažené v LXX (až na výjimky). Užívání LXX bylo tak obvyklé a přirozené, že se knih specifických pro LXX (jako Sírachovec) užívalo dokonce pro výuku katechumenů.

 

Septuaginta se stala také součastí prvního pokusu o jakési kritické vydání Starého zákona, když ji alexandrijský kněz Órigenés zařadil do své Hexaply – paralelního textu jemu dostupných biblických textů.

Vulgata

V západní církvi se z jazykových důvodů prosadil nakonec (zřejmě až v 6. století) latinský překlad (Vulgata), avšak jeho autor, svatý Jeroným, nejprve porovnával LXX s hebrejským textem; nakonec však přeložil většinu Vulgaty přímo z hebrejštiny (krom některých knih dostupných pouze v řečtině).

 

Pieta

Pieta je zobrazení Panny Marie na klíně s tělem Krista po jeho snětí z kříže (horizontální nebo vertikální) vyvinuté ze scény Oplakávání izolováním obou postav.

 Schizma

Oddělení křesťanství na východní a západní

Vulgáta

je latinský překlad Písma svatého, v jehož základu stojí překlad většiny biblických knih do latiny od církevního Otce Jeronýma z přelomu 4. a 5. století

Itala

Stará Latinská bible

Talmud

Talmud je soupis rabínských diskusí týkajících se židovského zákona, etiky, které židovská tradice považuje za směrodatné.

Apokryf

1.Teologie užívá pojmu „apokryf“, když označuje text, který do biblického kánonu nepatří, avšak svou povahou náboženského spisu se kanonickému textu v některých ohledech blíží.

2.Katolíci užívají pojmu „apokryf“ pro spis nepřijatý do biblického kánonu, tak jak jej definoval definitivně Tridentský koncil (1546). Toto pojetí odpovídá protestantskému pojmu pseudepigraf. Mezi takto definované apokryfy patří apokryfy staro- a novozákonní.

3.Protestantské církve označují za apokryfní ty spisy, o jejichž zařazení do biblického kánonu nepanovala v církvi shoda. V tomto užití se pojem velmi blíží katolíky užívanému pojmu deuterokanonická kniha nebo pravoslavnému anaginoskomenon.

Evangelium

Evangelium (řecky εὐαγγέλιον euangelion, dobrá zpráva) je text pojednávající o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Liturgie

Bohoslužba…

Farizej

-       byli jedním z teologických, sociálních a politických názorových proudů antického judaismu, který vznikl v polovině 2. stol. př. n. l. a po zničení Druhého chrámu byli hlavními aktéry při vzniku rabínského judaismu.

 Genealogie

-       která zkoumá vztahy mezi lidskými jedinci, vyplývající z jejich společného rodového původu

Charisma

-       Charisma je milostivý dar či dar milosti. Mohli bychom také jednoduše říci: charisma je „milost“. Všechny neodvolatelné Boží dary,  které se nám dostávají skrze Krista jsou tedy charismatem

Chalvát

-        

M/mesiáš

-       V obecné rovině, znamená jakéhokoliv spasitele nebo osvoboditele světa.

-       V kontextu křesťanství odkazuje k Ježíši Nazaretskému, kterého křesťané označují jako Krista („pomazaný“)

A/apokalypsa

Apokalypsa (zjevení, odhalení) je starověký literární druh, jehož přesné prvky je velmi obtížné určit, stejně jako je nesnadné definovat, které spisy jsou apokalypsy, a které nikoli. Většinou se jedná o spisy, v nichž nějakému člověku (prorokovi) je skrze nebeského (andělského) prostředníka zjevena nadpřirozená pravda, obvykle o dějinách a jejich smyslu (s důrazem na boží jednání v dějinách ve prospěch trpících), ale může se jednat i o zjevení nebeského světa jako takového (viz např. 1. knihu Henochovu apod.). Podle klasické definice sem patří i zájem apokalypsy o posledníc věci (eschatologii). Obvykle apokalypsy obsahují i výzvu k určitému jednání, to však není obecně nijak určeno - může se jednat jak o výzvu k boji a odporu (Zvířecí apokalypsa v 1. knize Henochově), tak o pacifismus (kniha Daniel).

V přeneseném smyslu se termínu „apokalypsa“ užívá též pro charakteristiku katastrofy či válečného konfliktu, jejichž rozměry vedou k úvahám o možném úplném zničení světa či jeho části

INRI

-       Nápis INRI ve stylizované podobě je součástí mnoha krucifixů a jiných zobrazení ukřižovaného Krista. Jde o zkratku latinských slov Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum, česky Ježíš Nazaretský, král židovský

Kompilát

-       kompilát nebo kompilace (z lat. compilare, vydrancovat) označuje literární nebo odborné dílo, které vzniklo sloučením prvků jiných děl a neobsahuje nic původního. To je postup běžný v encyklopediích, případně i v učebnicích, kde by však přesto měly být převzaté informace tvůrčím způsobem vybrány, sestaveny a hlavně vyloženy

sekularizace

-      Sekularizace (z lat. saeculum, "tento věk, svět" a saecularis, světský) znamená zesvětštění, obecně potlačení vlivu náboženství nebo odnáboženštění.

Ekumerický

-      Český ekumenický překlad (často nazýváno pouze ekumenický překlad, zkratkou ČEP, zřídka jako ČBS podle České biblické společnosti, samotný text nese ve většině vydání název Písmo svaté Starého a Nového zákona) je český překlad bible, pořízený v letech 1961 - 1979

Epistula

-      pro dopis, užívané především u náročnějších textů

-      V křesťanství se užívá zvláště pro apoštolské listy Nového zákona a rovněž jako označení biblického úryvku čteného během bohoslužby, který nemusí být nutně apoštolským listem.

-        

Anachronismus

-      např. výtvarné umění, kde se biblické postavy, světci i hrdinové běžně zobrazovali jako současníci.

Glosa

-       poznámka na okraji nebo uvnitř textu, jejímž úkolem je blíže objasnit nebo upřesnit význam

marginálie

-      Margo znamená také vnější okraj stránky, tištěné nebo rukopisné, kam se psaly poznámky k textu čili marginálie. Při kopírování rukopisů se pak stávalo, že opisovač poznámku zahrnul do textu.

Metuzalém

-      je jméno jednoho z deseti patriarchů, které uvádí První kniha Mojžíšova (Genesis)
- narození 3317 př. n. l. a jeho smrt do roku 2348 př. n. l.

-      969 vs 81

Salomé

-      V Novém zákoně dívka jménem Salome svede krále Heroda a donutí ho, aby nechal popravit Jana Křtitele, toto jméno má i několik méně významných postav.

Lot(+dcery)

-      Lot je biblická postava, syn Hárana, syna Terachova, synovec Abraháma. Od Abraháma (v té době ještě užívajícího jméno Abram) se oddělil kvůli sporu o stáda.

-      Spolu se svými dvěma dcerami byl jediný, kdo přežil zničení Sodomy a Gomory. Při útěku ze Sodomy se jeho manželka proměnila v solný sloup. Se svými dcerami měl pak dva syny: syn, kterého měl se starší dcerou se jmenoval Moab, jenž byl praotcem národa Moabitů, s mladší dcerou měl syna, jenž se jmenoval Ben-Ami, který byl předkem Amonitů.

Pontius Pilátus

-      Pontius Pilatus je však znám především jako člověk, který podle kanonických evangelií odsoudil Ježíše Krista. Pilátovo jméno se nachází ve starokřesťanských vyznáních víry, což zapříčinilo vznik rčení „Dostal se tam jako Pilát do kréda“ (tj. nechtěně, náhodou, nečekaně, bez vlastního přičinění)

Kumeránský svitek

-       Svitky od Mrtvého moře (někdy Kumránské svitky) jsou nálezy starověkých svitků a jejích zlomků nalezených poblíž Mrtvého moře, zejména v Kumránu. Svitky obsahují biblické a další náboženské texty

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

super

(Ála, 7. 1. 2014 17:15)

Skvělé výpisky, moc mi pomohly.